Historie vzniku doutníků

Dějiny doutníků jsou opředené mnoha informacemi a nejistými skutečnostmi. Rozhodl jsem se přejít co nejvíce zdrojů a sepsat to nejdůležitější. Historie doutníku je krásná a zajímává.

„Již v polovině 19. st. Byly v Evropě doutníky hodně oblíbené a stávaly se módní záležitostí. V Anglii bylo naprosto běžné, že se dámy po večeři ve společnosti uchýlily do salonku, aby mužům umožnily vychutnat si po dobrém jídle doutník se sklenkou portského či brandy.“

Tabák a jeho původ

Mýty jsou různé, ale jedno co víme jistě je, že tabák pochází z Ameriky. S tabákem se experimentovalo již 5000 – 4000 let před naším letopočtem, pravděpodobně pochází z oblasti And anebo z Mexika. Tabák se zcela jistě používal v prvním století před naším letopočtem v oblasti střední Ameriky, co dokazují hmatatelnější důkazy. Za rozšířením tabáku na kontinentu, stály s pravděpodobně Mayové. Moderní výzkumy navíc odhalily, že Mayové používali pro kouření slovo siˇkar. Rozšíření tabáku nezastavil ani pozvolný zánik mayské civilizace mezi 8. a 10. stoletím.

Tabák si uchoval náboženskou i léčitelskou funkci. Podle nejrůznějších pramenu se domníváme, že v případě Toltéků již bylo kouření dýmek vyhrazeno pouze příslušníkům vládnoucích vrstev, zatímco jejich poddaní kouřili smotky tabáku, jež bychom mohli nazvat předchůdci doutníků. Kmen Arawaků se usídlil na souostroví, které dnes nazýváme Bahamy. Jejich potomci tak v roce 1492 přivítali flotilu Kryštofa Kolumba.

Kryštof Kolumbus a tabák

Když Kolumbus připlul 12.10.1492 na Bahamy, obyvatelé ostrova donesli návštěvníkům různé dary a mezi nimi i sušené listy, které vydávali výraznou vůni, ovšem Kolumbus z toho nebyl nijak nadšen a listy byly jako nepotřebné zahozeny. Když mořeplavci zpozorovali, jak domorodci kouří a vdechují dým z tohoto listí, někteří si to brzy vyzkoušeli. Traduje se, že za rozšířením tabáku v Evropě, byl námořník Rodrigo de Jerez, který se plavil s Kolumbem. Právě on, během průzkumných cest po Kubě, začal kouřit tabák a po návratu do Španělska byl uvržen do  vězení za šíření „hříšných a ďábelských“ zvyků. Na konci 16.století již tabák doslova ovládl Evropu. Mnozí věřili v jeho léčivé účinky, jiní jej považovali za symbol společenského postavení, bohatství a módní trend, poptávka po tabáku rostla. Ještě před koncem století začali být zjevné jeho škodlivé účinky. Tažení proti tabáku odstartoval anglický král Jakub I., jenž nejprve v roce 1604 zvedl dovozní daň o 4000%, následně si uvědomil jaký je tabák poklad a daň snížil. V té době se zrodila myšlenka založit vlastní tabákové plantáže.

První tabákové plantáže

V druhé polovině 16. st. založili španělští a portugalští mořeplavci v Novém světe nejednu tabákovou farmu v teplejších oblastech Střední a Jižní Ameriky, kde byly lepší podmínky pro pěstování tabáku. Například ve Venezuele, Portoriku, na Kubě a v dalších oblastech. Angličané ve snaze konkurovat Španělům, se pokusilo založit plantáže severněji ve vlastních koloniích. Obchodník John Rolfe se vydal přes oceán a v roce 1609 dorazil do nepříliš prosperujícího města Jamestown, jež o dva roky dříve založila londýnská společnost Virginia Company. Poblíž Jamestownu se sice pěstoval tabák, ale místní odrůda Nicotiana rustica neboli tabák selský, byla pro Evropany moc silná. John Rolfe si z Bermud přivezl semena jemnější odrůdy Nicotiana tabacum neboli tabáku obecného, později viržinského a založil poměrně velkou plantáž.

Ekonomický úspěch odstartoval obchod s otroky, což vedlo k naprosté změně ve složení obyvatelstva v Severní Americe i v Západní Indii, tedy Karibiku. První Afričané byli na plantáže dopraveni v roce 1619. Podle výnosu Jakuba I. z roku 1622 se tabák nesměl pěstovat v Anglii a Filip III. v roce 1606 nařídil, že veškerý tabák ze španělských kolonií musí směrovat do jediného města ve Španělsku, Sevilly, která se stala hlavním městem tabáku v Evropě. V mnoha koloniálních centrech se v první polovině 17. st. začal kvůli nedostatku zlata a stříbra používat tabák jako platidlo. Tento zvyk se na některých místech udržel po dlouhých 200 let.

První doutníky

Není jisté, kdy přesně se na trhu objevily prví doutníky, tak jak jej známe, v množství které by stálo za řeč, avšak s jistotou lze za rodiště doutníku v moderní podobě považovat španělskou Sevillu v první polovině 18. st. Filip III. nařídil směrovat všechen tabát do Sevilly a i proto vznikly první továrny na doutníky právě zde. V druhé polovině 18. st. a na začátku 19. st. Vznikaly továrny i na sever od Španělska, zejména ve Francii, a v Neměcku v Anglii byly doutníky velkou neznámou až do španělské války za nezávislost v letech 1808 – 1814. Britští vojáci bojující v koalici se Španěly a Portugalci proti Francii se během války seznámili se sevillskými doutníky které nazývali „Segars“.

Historie doutníků v Severní Americe je také hodně a mnohem víc nejasnější než v Evropě. Za vše snad muže Israel Putnam, kdy v roce 1762 bojoval po boku Britů. Během prvního celosvětového konfliktu známého jako sedmiletá válka (1756 – 1763) obsadil i Havanu. Do Connecticutu s sebou přivezl několik kubánských doutníků, a hlavně semena tabáku. Doutníky prodal a semena použil k založení tabákových plantáží v connecticutské oblasti okolo Hartfordu. Tak prý přišel na svět slavný krycí list Connecticut Shade. Doutníky byly pořád ve stínu dýmek a žvýkacého tabáku.

Revoluce a válka

Tabák sehral hodně velkou roli v mnoha válkách. V mnoha koloniích se tabák pěstoval (např. Ve Virginii) a často krát se říkalo „válka o tabák“. Část nákladů na válku za nezávislost na britské koruně pomohl Američanům uhradit tabák. Například Benjamin Franklin se za půjčku od Francie zaručil pěti miliony liber virginského tabáku. Až do poloviny 19. st. Byly doutníky v Severní Americe velkou neznámou, zejména v jižních státech se tabák spracovával hlavně pro výrobu žvýkacího tabáku. Teprve během mexicko-americké války (1846 – 1848) se američtí vojáci sloužící v Texasu seznámili s cigarros a cigarillos. Poté se znalost a kouření doutníků začaly šířit na sever. Již za americké občanské války (1861 – 1865) byla zejména Havana považována za symbol společenského postavení. Na konci 19. st. Doutníky pevně zakotvily i v Severní Americe. Na mnoha místech se otevíraly továrny na jejich výrobu, přičemž nejznámější oblastí se stala Florida, přesněji město Tampa a jeho Ybor City.

Evropští kuřáci v 19 století

Již v polovině 19. st. Byly v Evropě doutníky hodně oblíbené a stávaly se módní záležitostí. V Anglii bylo naprosto běžné, že se dámy po večeři ve společnosti uchýlily do salonku, aby mužům umožnily vychutnat si po dobrém jídle doutník se sklenkou portského či brandy. Toho je i důkazem dnešní akční síně a internetové stránky kde se dost prodávají kuřácké potřeby z viktoriánského období, ovšem za dost vysokou cenovku. Tyto předměty samozřejmě svědčí o rostoucím bohatství střední třídy a také i o tom, jakému uznání se těšil člověk, který si mohl dovolit objevit ve společnosti s kvalitním doutníkem. Kouření doutníku ovlivňovalo i módy, kdy angličtí gentlemani se často převlékali do tzv. kuřáckého saka, když kouřili v soukromí s přáteli stejného pohlaví. Toto sako se často šilo z kašmíru, hedvábí či sametu. Jako doplněk sloužila čepice podobné fezu. O rostoucí popularitě v Evropě vypovídá i postupné zavádění kuřáckých vagónu na železnici  a kuřáckých místností v klubech a hotelech. Koncem 19. st. Se Británie stala největším odbytištěm kubánských doutníků. Již tehdy vyhrávaly doutníky dovezené přímo z Kuby co podporoval španělský král Ferdinand VII. Historie doutníků nás opět dostává na Kubu.

Doutníky a Kuba

Tabák se na Kubě začal pěstovat ve druhé polovině 16. st. (ovšem některé zdroje uvádějí že to bylo už před 16. st. – pozn. Jedná se o pěstování tabáku pro obchod), v době kdy byl ostrov jako španělská kolonie. Od té doby se po dlouhých 300 let plantáže rozšiřovaly. První plantáže vznikly na ostrově v okolí řek Almendares, která protéká Havanou. Hlavní plodinou byla tehdy cukrová třtina a postupem času se rozšířilo pěstování tabáku, které přinášelo velké zisky. V roce 1603 byl přijat výnos, na jehož základě bylo možno odsoudit k smrti každého prodejce tabáku jež nebyl ze Španělska. Jak už bylo zmíněno, tabák se musel vozit výhradně do Sevilly, kde v roce 1620 vyrostla první továrna na světe. Neustálé a často necitlivé zásahy ze strany Španělska vyvrcholily v roce 1715 zavedení Estanco de Tobacco, což znamenalo vzniky monopolní společnosti, která vykupovala veškerý tabák za pevně stanovenou cenu. Po mnoha vzpourách a povstáních přiměly Španělsko k uvolnění obchodních omezení. Naprostá většina doutníků se vyráběla z kubánského tabáku a v evropských továrnách. Výroba přímo na Kubě, byla spíše výjimkou, co se brzy změnilo. V roce 1817 zrušilo Španělsko monopol a královským výnosem dovolilo zahraničním soukromým společnostem vyrábět a prodávat kubánský tabák a doutníky. Netrvalo dlouho a na svět přišly první známé značky např.: Punch (1840), H. Upmann (1844) či Partagás (1845). V roce 1859 bylo na Kubě cca 10.000 tabákových plantáží, vyrostly první továrny a v polovině 19. st. Jich bylo na 1300. Doutník se stal národním symbolem Kuby.

Zdroje:

Kniha Doutníky praktický průvodce od Steve Luck

Kniha Encyklopedie doutníků od Julian Holland

Kniha Das Zigarren Handbuch od Dieter H.Wirtz